Poněkud netypickou přírodní zajímavostí jinak drsného kraje Vysočina je teplomilná hadcová step, rozkládající se nad řekou Jihlavkou jižně od Mohelna v regionu náměšťského okresu. To platí pro návštěvníky přijíždějící od severu. Jakoby krajina kolem Mohelna již ani k Vysočině nepatřila. Jen mírně zvlněná pahorkatina pozvolně ubíhající od Zeleného kopce s rozhlednou Babylonem směrem k Pálavě, pole, louky a pálící slunce. Ale jen se do krajiny zakously řeky Oslava a Jihlavka, to se teprve začaly dít věci! Hluboká rozervaná údolí s četnými meandry řek, neproniknutelné lesní porosty a skalnaté stráně nezřídka vysoké sto metrů. Jedno z údolí nad meandrem řeky Jihlavky (vlastenci této řece jinak neřeknou), nazývaným Čertův ocas, má podobu fantastického skalního přírodního amfiteátru se sklonem k jihu. Tato orientace spolu s tmavou barvou hadce a nadmořskou výškou kolem 350 m.n. m. je příčinou specifických klimatických podmínek s teplotou vyšší až o l0°C ve srovnání s nedalekou obcí Mohelno.
Tak to je Mohelenská hadcová step. Pláň nad stepí posetá mohylami dala název městečku Mohelno (dříve Mohylno). Některé byly prokopány a nálezy datují pohřebiště do starší doby železné (halštatské). Jejich posledním pozůstatkem a symbolem stepi jsou boží muka Sv. Antoníčka, stojící na dávné mohyle nad Mohelnem. Vlastní hadcová step je typická neobvyklým výskytem rostlin a živočichů, teplo a vysoký obsah hořčíku v půdě (z hadce) způsobil přežívání rostlin ve zmenšené formě (nanismy), některé druhy rostlin a drobných živočichů se vyskytují právě jen zde.
Romanticky působí sestup do údolí řeky. Zatímco na horní plošině se daří stepní trávě a roky zde dokonce ve vyprahlém hadcovém štěrku rostly amatersky vysázené opuncie, o patro níž náš pohled upoutají různě deformované borovice plné jmelí mezi trsy stříbrných kavylů. Údolí Jihlavky naopak suchem netrpí a jen pohled na srázy kolem připomíná dávnou sílu vodního toku. Jediným kazem na kráse krajiny je pohled na věže dukovanské jaderné elektrárny, na významu přírodní památky, chráněné již od roku 1933, to ovšem nic nemění.
Mohelenská step vždy přitahovala pozornost amatérských i profesionálních přírodovědců, navždy bude spojena se jmény učitele z R. Dvořáka z Mohelna, jeho následovníka V. Grosse z Oslavan, lékaře V. Šilhavého ze Starče a dalších. Ani umění inspirované hadcovou stepí nezůstává stranou, příkladem mohou být obrazy ak.malíře J.M. Krejčího či fotografie místního lékaře a botanika J. Heppa.
Tak trochu zapomenutý půvabný kraj ve stínu dukovanských věží nabízí neopakovatelné zážitky v kterémkoliv ročním období, sám jsem tu byl poprvé před několika lety a od té doby každoročně procházím mystickou planinou žárových hrobů kolem božích muk, abych si z vyhlídky pod velkým dřevěným křížem znovu prohlédl to úžasné přírodní divadlo. A duchu a s pokorou vždy prosím Svatého Antoníčka, abych se sem ve zdraví mohl vracet dál.
Váš Jaromír Šilhavý
Celkový pohled na step od západu
Zelený vodopád - vrby nad Mohelským mlýnem
Řeka Jihlavka pod Mohelnem
Sestup roklí k meandru řeky Jihlavky
Borovice stepní (Pinus silvestris) - detail
Zasněná krajina ve stínu dukovanských věží
Pohled na step od řeky Jihlavky
Přechod stepních trav v keřové patro
Otakárek fenyklový (Papilio machaon)
Borovice stepní (Pinus silvestris) na hadcové stepi
Boží muka svatého Antoníčka - symbol stepi i Mohelna