Privátní chirurgická ambulance

Fotogalerie Relax - Smírčí kameny kolem nás

Za okny je nevlídno, déšť chvílemi bubnuje do okenních tabulí provázen chladným povětřím a mokré listí již dávno ztratilo barvy z dob babího léta. Blíží se čas dušiček. Pochmurné dny a nastavené noci nás provází ve vzpomínce na zesnulé, plamínek svíčky nám i jim ukazuje cestu a symbolizuje lidskou soudržnost. Člověk nemusí být věřící, aby ctil a prožíval křesťanské svátky a cítil pokoru před celým světem, vesmírem i životem jako takovým. Podobně i kamenné symboly kříže zasazené do krajiny vzbuzují ve většině z nás pocit tajemna, mystiky a mnohdy i nezodpovězené historie. Prastarý křesťanský symbol kříže vytesaný do monolitu kamene je obecně sjednocujícím prvkem pro tzv. smírčí kříže. Jejich původ i účel byly často různorodé, ne vždy souvisí s náboženským cítěním. Jedny jsou považovány za památku na věrozvěsty Cyrila a Metoděje, další symbolizují smírčí smlouvy mezi vrahem a pozůstalými v rámci dosažení smíru a hmotného vyrovnání. Celá řada křížů byla vztyčena v dobách rekatolizace na znamení vítězství katolické víry, další plnily funkci hraničních kamenů. Nejčastěji ale zobrazují kult znamení smrti.

Tyto kříže často provází pověsti tradované po celá staletí. Co na tom, že mnohdy historikové zpochybňují pravdivost popisovaných událostí.

Na Vysočině a zvláště na Třebíčsku je takových křížů mnoho a jejich příběhy by vydaly na silnou knihu.

Ne každý kámen zná svůj příběh, ale i tak je zajímavý a cenný. A kdo by takový kámen chtěl přemístit na svůj pozemek, toho nepochybně stihne krutý trest! Podobně kruté jsou i zmíněné pověsti. Zkamenělá peněz chtivá Baba z Pocoucova, vražda manželů zhrzeným milencem nedaleko Pyšela, mladá Marianna pro pár krejcarů zardoušena u Dašova, švédský důstojník co přišel o život za třicetileté války u Hartvíkovic, trestem smrti stižený kovář z Třebíče co přecenil své síly. Takové a mnohé další pověsti se tradují v našem kraji. Snad nejdojemnější a mimořádně smutný příběh popisuje smírčí kámen z Lukova u Moravských Budějovic. Začtěme se na chvíli do rukopisu Aloise Mikysky Pohádky a pověsti rodného kraje:

„Stalo se jednoho prosincového dne roku 1804, kdy z šetrnosti hospodářů neměla obec Blatnice školu. Děti z Blatnice zasedaly do lavic v sousední lukovské škole. V zimě kdy je brzo tma pustil pan učitel blatnické děti dříve domů, aby ještě za světla došly. Když se pak skupinka dvanácti školáků ubírala k domovu, překvapila je prudká sněhová vánice. Děti se chtěly před bouří schovat, hledaly závětří a to našly pod šípkovým keřem, které v té době na mezích rostly. Schoulily se k sobě do hloučku a trpělivě čekaly, až sněhová vánice přejde. Ale ta naopak sílila a děti znavené čekáním, strachem a zimou začaly postupně usínat. Doma malé školáčky čekali, ale utěšovali se tím, že do takového nečasu je pan učitel z bezpečí lukovské školy nepustil. Večer se tedy po sněhové bouři vypravili s lucernami dětem do Lukova naproti. Tam se však od učitele dozvěděli, že děti dávno odpoledne ze školy již odešly. K blatnickým rodičům se přidali mnozí lukovští občané včetně učitele. Až kolem půlnoci objevil jeden z hledajících velikou závěj, ze které vyčnívala dětská nožka. Po malé chvíli nešťastní zachránci vytahovali ze závěje malé školáčky, kteří jako kuřátka schouleni byli do klubíčka. I když se všemožně snažili přivést děti k životu, nepodařilo se to ani v jednom případě. Všech dvanáct dětí bylo zmrzlých. Příští rok byla v Blatnici zahájena stavba nové školy a dojemnou tragedii tak dnes připomíná již jen prostý kámen u lukovské křižovatky, který nese dnes již nečitelný nápis a dvanáct malých křížků.“

Symbolika vepsaná do kamene není věčná tak jako nic kolem nás. Povětří a erose kámen vyhladí, nápisy časem zmizí a s nimi i příběhy našich předků. Všímejme si proto podobných památek, uchovávejme pověsti s nimi spojené, chraňme je a važme si jich, jsou přece o nás lidech. To poselství do nich před staletími vtiskly upracované ruce právě proto, aby nic nezůstalo zapomenuto.

Listopad 2008

Váš Jaromír Šilhavý

Fotografie

Třebíč, Znojemská ul. – tzv. Kovářský kámen, 2/2008
V sázce kovář přenesl těžký kámen přes celou Třebíč a poté na místě zemřel.

Pyšel, při polní cestě na Častotice, 4/2008
Kámen vztyčen na památku vraždy manželů odmítnutým milencem.

Pocoucov, kámen Baba, 3/2008
Dle pověsti o kořenářce zkamenělé za pokus o úkladnou vraždu pocestného.

Lukov, křižovatka cest Moravské Budějovice – Lukov, 4/2008
Památka na dvanáct umrzlých školáků v prosinci roku 1804.

Trnava, při polní cestě za přírodní rezervací Kobylinec (Koniklec velkokvětý), 4/2008
Pověst se nedochovala.

Valeč, při silnici na Třebenice, 5/2008
Pověst se nedochovala.

Hrotovice, při křižovatce cesty Slavětice - Hrotovice, 3/2008
Pověst se nedochovala.

Tasov, za obcí ve směru na Vaneč, 4/2008
Kámen s latinským křížem vytyčoval směr pouti slovanských věrozvěstů.

Velká Bíteš, kámen Cyrilek, při cestě na Jindřichov, 3/2008
Kámen s latinským křížem vytyčoval směr pouti slovanských věrozvěstů.

Kladeruby nad Oslavou, jižně při cestě na Sedlecký Dvůr, 5/2008
Pověst se nedochovala.

Hartvíkovice, při okraji lesa směrem na Popůvky, 4/2008
Na památku zabitého švédského důstojníka v době třicetileté války.

Sedlec, na zelené turistické trase Náměšť nad Osl. - Vlčí Kopec, 5/2008
Na tomto místě byl zabit skleněnou kulkou pytláka hajný Czepl.

Rudíkov, v lese u Hodovského rybníka, 8/2008
V roce uvedeném na kameni se do rybníka i s povozem převrátil a utopil vozka.

Dašov, Kámen Mariana pod horou Mařenkou, 6/2006
Na památku loupežné vraždy dívky z dašovského mlýna.