Privátní chirurgická ambulance

Fotogalerie Relax - Moravské vltavíny

tajemné kameny pohlazené vesmírem...

Když v roce 1878 profesor třebíčského gymnazia p. František Dvorský cestou z Třebíče do sirných lázní Dobrá voda objevil u Kožichovic zelený - tzv. lahvový - kámen, začala se psát historie moravských vltavínů. Podobné kameny byly již téměř sto let známy od Týna nad Vltavou a geologický ústav ve Vídni Dvorského nález posoudil jako shodný s českým lahvovým kamenem. Původní název moldavit časem vystřídal název vltavín a není ve světě známějšího minerálu z naší země než právě vltavínu. Kámen byl objeven, ale jak vznikl či odkud přiletěl? Tato otázka se stala předmětem bádání mnoha a mnoha vědců i sběratelů, až byla v roce 1962 všeobecně přijata tzv. impaktní teorie. Pád meteoritu o průměru l km do oblasti Bavorska před necelými 15 miliony let roztavil a vymrštil povrchové horminy v místě dopadu a jejich následný vltavínový déšť postihl část jižních Čech a jihozápadní Moravy. Analogie podobných impaktních procesů bychom našli po celém světě, zvláště v oblasti autralsko-asijské, nicméně jedině vltavíny svojí nezaměnitelnou barvou i skulptací patří k vyhledávaným a ceněným drahým kamenům. Moravské vltavíny jsou ve srovnámí s českými méně estetické, častěji otřelé, zbarveny více hnědozeleně, na druhou stranu jsou ale větší a nepoměrně vzácnější. Nejtěžší z nich byl nalezen v 70. letech minulého století u Slavic a vážil 258,5 g. V každé době se sběru vltavínů věnovala a věnuje řada nadšenců i profesionálů a přestože nález vltavínů je stále obtížnější, stále se dají nalézt. Záleží na hloubce orby, na dostatku vláhy pro opláchnutí ornice, na znalostech lokalit a především na štěstí být na lokalitě první a zahlédnout v ornici podezřelý černý kámen, který tam jakoby nepatří. Zkušený sběratel již mezi prsty nemačká desítky zaječích bobků ani úlomky antracitu či kůry. Sehne se třeba jen jednou za půl hodiny. V průměru ale vltavín skončí v kapse sběratele až po čtyřech hodinách sběru.

Vždy jsem rád poslouchal historky vltavínářů, popisujících okolnosti jednotlivých raritních nálezů vltavínů. Stejně tak osudy samotných vltavínů i jejich sběratelů jsou námětem velmi bohatým, sám jsem se však mezi ně neřadil, asi proto, že jsem nikdy nic pořádného nenašel. Až jednou.V prosinci loňského roku /2009/ jsem se vypravil na chvíli po obědě prohlédnout naleziště v Mikulovicích. Bylo to v tomto roce poprvé, pole dosud bez sněhu, ozim byl již asi l0 cm vysoký, tak jsem spíš pokukoval, jestli mě někdo z pole nevyhodí. Po hodině marného hledání jsem již začínal být unaven z věčného ohýbání když najednou v ruce držím černou bramboru, v jednom místě se skelným leskem po drobném odražení zemědělskou technikou. Kámen byl neprůhledný, nepomohlo ani olíznutí a tak jsem neměl na poli stání a spěchal jsem umýt nález do kaluže a prosvítit reflektory nissanu.Jak nádherné se mi jevilo olivově zelené zbarvení na okrajích vltavínu , to si nikdo nedovede představit. Až teď naplno propukl gejzír radosti a štěstí a pokud někdo v ten podvečer viděl poskakující a křičící postavu, křepčící kolem auta, asi si ´tukal na čelo. Mně to ale bylo úplně jedno. Vltavín má neuvěřitelných 113 g, hned ten večer mě stál v hospodě rundu a současně mě přivedl mezi skutečné vltavínáře.

Nastudoval jsem dostupnou literaturu, prošel mnoho sbírek, seznámil jsem se s řadou dalších sběratelů, sbírku jsem začal doplňovat vlastními nálezy i odkupem vltavínů od starších vltavínářů. Nevím,jestli někdy získám či najdu větší vltavín než ten loňský,ale z toho zážitku čerpám dosud. I každý další nález je motivující, ať se ve dlani blýská půlgramový drobek nebo z hlíny kouká třicítka / rozuměj 30g vltavín hantýrkou sběratelů/. To pak přestanou bolet nohy z chůze v oranisku, nevadí vítr ani déšť a elán pro další hledání je na světě, třebaže obvykle další nález již nepřijde.

A tak až příště přijdou plískanice, bouřky a počasí, kam by psa nevyhnal, věřte že jsou v naších krajích šílenci, kteří na tuto chvíli čekají a pokud zrovna nebrouzdají po polích, pak holínky , nepromokavý kabát a deštník pro jistotu vůbec nevytahují z auta.

Červen 2010

Jaromír Šilhavý

Fotografie

Mikulovice 113 g, nejdelší rozměr 60 mm, vlastní nález 6.12.2009

Štěpánovice 85 g, nejdelší rozměr 68 mm, sběr 1995

Střítež 10 g, nejdelší rozměr 38 mm, sběr 1976

Slavětice 12 g, tzv. slavětický ježek, nejdelší rozměr 36 mm, vlastní nález 21.5.2010

Slavětice 103 g, nejdelší rozměr 56 mm, sběr 2009

Dukovany 30 g, nejdelší rozměr 40 mm, sběr 2009

Skryje 15.5 g, výkopy pro JEDU, nejdelší rozměr 46 mm, sběr 1986

Štěpánovice 15 g, nejdelší rozměr 34 mm, sběr 2005

Mikulovice 20 g, nejdelší rozměr 53 mm, vlastní nález 12.12.2009

Střítež 88 g, nejdelší rozměr 53mm, sběr 1974

Slavice 47g, nejdelší rozměr 51 mm, vlastní nález 12.4.2010